Od chlebníku přes rameno a srazu na konečné tramvaje až po nástup do klimatizovaného autobusu před školou s nezbytnou empétrojkou v uších. V každém případě výlet přinesl příjemné vytržení z každodenního stereotypu školních dní pro žáky. A zřejmě pár nových starostí pro učitele. Což jen odhaduji, neb na této „straně barikády“ jsem nikdy nestál.

V uplynulém létě se mi podařilo zúčastnit se zajímavého „školního výletu“ – tentokrát v roli nezávislého pozorovatele. Vybral jsem si celoroční dovolenou a jako člen ostravského sdružení M.O.S.T.  jsem odjel do severozápadní Indie realizovat projekty pomoci tibetským exilovým komunitám. Tuto činnost umožňuje také významná podpora Ministerstva zahraničních věcí ČR. Mimo jiné jsme zamířili v himálajském Ladaku do několika buddhistických klášterů. Zde sdružení podporuje prostřednictvím českých dárců malé mníšky při vzdělávání. Po okupaci Tibetu jde o poslední místa, kde se udržuje původní forma tibetského způsobu učení. Vedle tibetštiny, buddhismu a filozofie se zde učí všechny potřebné předměty tak, aby indickým učebním osnovám a malý mnich mohl případně kdykoliv přejít na státní školu. I to se může stát. Častější je ovšem pokračování ve studiu  na některé velké tibetské škole v jižní Indii.

Takže pojem klášterní škola znamená pro zájemce hodně vyučovacích hodin navíc, jednotné červené hábity a poměrně přísná disciplína. Není tedy divu, že český návrh na jednodenní výlet byl nadšeně přijat učiteli i malými mnichy. Cíl byl jasný. Klášter Diskit se nachází v údolí Nubra, v kamenité vysokohorské pustině. Navštívit lze vzdálené horké prameny nebo (i klukovskému srdci) bližší Hundar. Zde se na malé ploše nachází zajímavý úkaz – pár písečných dun, které přes léto obsadí velbloudi. Jejich majitelé pak několik měsíců v roce vydělávají na turistech, kteří rádi zaplatí nemalou částku za krátkou (ale fotograficky atraktivní) projížďku na korábu pouště.

Objednaný rachotící autobus je naplněn, na svačinu se zakoupily 2 banány na hlavu + malý přeslazený džusík. Po 10 km jízdy se malé červené postavičky vyřítily z dopravního prostředku a zpovzdálí okukovaly „parkoviště“ velbloudů. My větší jsme prošli nezbytnou procedurou smlouvání s velbloudáři a už se lezlo mezi dva hrby. Malí mníšci v páru, větší zákazníci každý sám. Téměř pro většinu z nás to byl prvozážitek. Velbloud už v odpočinkové poloze při zemi budil přes svou apatii respekt. Po vztyčení zvířete se jezdec prudce dostal o patro výše. Ozýval se dětský výskot i silácké pokřiky. Dospělá část výpravy se bála potichu…

Houpavá procházka byla krátká, fotek přehršel. Pak následoval dvouhodinový kriketový zápas. Bylo zajímavé sledovat svižně se pohybující mnichy, kteří nesundali roucha ani přes polední vedro. Vytvořila se také ladackočeská skupinka, která šla válet sudy na blízké duny. Ještě večer na to se skřípěním zubů vzpomínala.

Banány jsme snědli, slupky ekologicky zlikvidovali okolo se pasoucí oslíci. Autobus s věčně otevřenými dveřmi nás odvezl zpět do kláštera. Školní výlet zdárně skončil.Takové dny jsou pro malé mnichy výjimkou. Zájemcům rádi zašleme informace o běžném životě žáků, o jejich potřebách. Projekt občanského sdružení M.O.S.T. „Kmotrovství na dálku“ pomáhá při studiu ladackých mnichů, prioritně však v tibetských exilových školách (což je téma na další článek). Kmotrem malého studenta se může stát i kolektiv (škola, třída, několik přátel). Činnost sdružení je podpořena z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Pomoci lidem v Himálajích můžete i zasláním SMS ve tvaru DMS PROTIBET na číslo 87777. Přidejte se k české pomoci tibetskému exilu!

Petr Ďásek, občanské sdružení M.O.S.T., www.protibet.org