Společnost a téma slaďování

Jedním z dalších společenských fenoménů jsou předsudky. Předsudky, ve kterých se odráží mínění, nálady, ale i změny ve společnosti. Zde bych se chtěla zmínit o předsudcích  vůči otcům na rodičovské dovolené.

I přesto, že jsme za posledních dvacet let mohli ve společnosti zaznamenat celou řadu podstatných změn, obraz „ideální„ matky a „ideálního“ otce víceméně přetrval dodnes. Matka, která se plně věnuje péči o děti a o domácnost, naproti tomu otec jako živitel rodiny. V dnešní společnosti je rozdělení na mužský a ženský svět pomalu na ústupu. Ženy studující na univerzitách, ženy v manažerských pozicích a zaujímající vedoucí pracovní místa, ženy političky, umělkyně, vědkyně. Do velké míry se ženám podařilo prolomit mnohá tabu a vstoupit na „zakázána“ území mužů.

Podařilo se také mužům překonat tato tabu a vstoupit do sfér tradičně vyhrazených ženám? Do sféry péče o malé děti?

V České republice je muž na rodičovské dovolené spíše stále raritou, jejich počet se zde pohybuje

okolo jednoho procenta. Proč tomu tak je? Již jsme zmínili jeho úlohu jako živitele rodiny. Ve společnosti, ve které muži za stejnou práci u stejného zaměstnavatele obdrží až o 20% vyšší plat se

tedy není čemu divit, že se jim to lépe vydělává a pro rodinu je výhodnější, když s dítětem zůstane doma žena. Podle statistického úřadu (viz. tabulka) vydělávají ženy méně než muži bez ohledu na vzdělání. Největší rozdíly byly zjištěny u středoškoláků bez maturity a u vysokoškoláků s magisterským a vyšším vzděláním. To, že společnost spíše oceňuje muže živitele než pečovatele je s známá skutečnost a je to právě na muži-otci-pečovateli, aby tomuto tlaku odolal. [i]

Jedním z dalších předsudků může být i názor, že takovéto rozdělení rolí je zcela přirozené a není vhodné do něho jakkoli zasahovat. Žena je přeci stvořena k tomu být matkou a otec ji v žádném případě nemůže zastoupit. Je tomu opravdu tak?

Když se nad tím zamyslíme, je to dáno i rozdílným přístupem k výchově holčiček a chlapců. Stále ještě přetrvávají pohledy na potřebu zcela rozdílné výchovy obou pohlaví, a to jak doma v rodině, tak ve školách, kdy v rámci těch „správných chlapských vlastností a dovedností“ není  pro hraní si s panenkami nebo kočárkem místo a již vůbec ne pro projevení citů k dětem. Nicméně i když se rodičům a společnosti podařilo vychovat toho „správného chlapa“, neznamená to, že z něj nemůže být pečující otec. Ty správné kompetence si získá právě každodenní praxí a péčí o potomky. Studie ukazují, že dítě nerozlišuje zda navazuje úzký vztah s otcem nebo matkou. Pro něj je podstatná kvalita, se kterou pečující osoba uspokojuje jeho potřeby, ať je to muž nebo žena.

Především ve skandinávských zemích se osvědčil model střídavé péče o potomky během rodičovské dovolené. Otec tak nejen, že si „užije“ svého ještě malého potomka, ale zapojí se i do péče o domácnost, zatímco matka zcela neztratí kontakt se svým zaměstnáním.

Muž, kterému se i navzdory společenskému mínění, mínění zaměstnavatele, mínění kamarádů a širší rodiny podaří vydobýt si právo na rodičovskou dovolenou se  stává hrdinou a okolí na něj nahlíží většinou kladně. Takový muž  se za svoji životní roli zcela jistě nestydí.

Matka, která se rozhodne pro brzký návrat do zaměstnání se však hrdinkou nestává, spíše naopak, často je označována za „krkavčí matku“. Za matku kariéristku, která nemá dostatečně ráda své děti. Samozřejmě, že tomu tak není, pracující maminky mají svoje děti stejně rády, jako ty, které svůj život zasvětily pouze dětem. Ale i takto může vypadat všeobecný názor společnosti.