Daleko více než v minulosti je dnes obtížné najít rychle vhodné pracovní místo, kde by angažovaný uchazeč plně uplatnil všechny své předpoklady a zkušenosti. Poptávka adeptů po zaměstnání v některých profesích výrazně převyšuje nabídku a firmy si mohou dovolit klást vysoké nároky.

Výběrová řízení jsou přísná a u silných firem navíc plná nástrah v podobě assessment center, psychodiagnostiky a náročných testů. Běžný kandidát naráží na spoustu překážek a cesta k ideálnímu cíli je trnitá.

A teď si představte, jaké to asi je, hledat práci v situaci, když nečelíte jen překážkám trhu a boji s kvalitní konkurencí. Představte si, že se snažíte prosadit na trhu a jste osoba se zdravotním postižením (OZP). To je pak vaše výchozí pozice o něco složitější a startovní čára se poněkud posouvá…

Jaké to je, být OZP v České republice a hledat si práci?

Na podobné otázky jsem hledala odpovědi společně s Hanou Potměšilovou, ředitelkou Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

V České republice je práceschopných osob se zdravotním postižením přibližně 600 tisíc. To je hodně vysoké číslo. Každá pracovní pozice, v každém oboru, lze obsadit osobou se zdravotním postižením (OZP). Pokud má OZP na danou pracovní pozici kvalifikaci, není důvod, proč by nemohla vykonávat práci, na kterou má vzdělání a praxi.

Zdravotně znevýhodněné osoby ale často nechtějí svému zaměstnavateli přiznat, že mají status OZP. A díky tomu se řada společností potýká s tím, že si musí zajišťovat ono věčně diskutované a zneužívané náhradní plnění (nakupovat výrobky či služby z chráněného trhu práce) či vyplácet státu odvod za nesplněnou kvótu počtu OZP.

Co to vlastně znamená OZP - osoba se zdravotním postižením?

Dříve jsme znali pojem „občan se změněnou pracovní schopností“. Současný zákon rozlišuje OZP jako: osoby uznané invalidní ve třetím stupni (= osoba s těžším zdravotním postižením, TZP), osoby uznané invalidní v prvním nebo druhém stupni a osoby zdravotně znevýhodněné (například člověk, který je znevýhodněn tím, že je astmatik a nemůže pracovat v prašném prostředí jako je třeba sklad).

Proč by měli personalisté chtít zaměstnat OZP uchazeče? Jaké výhody jim to přináší?

Každý člověk, který chce skutečně pracovat, si je vědom toho, že by mohl být trhem práce nějak diskriminován. Tak se snaží, aby jeho „handicap“ nebyl nijak zřetelný. To se týká nejen zdravotně postižených osob, ale například i maminek či tatínků na rodičovské dovolené, kteří pracují na krátký úvazek.. Z naší zkušenosti jsou OZP, pokud dostanou šanci na trhu práce, ti nejvýkonnější a nejloajálnější zaměstnanci.

Váží si toho, že dostali v životě šanci. Šanci ukázat, že jsou právoplatnými členy této společnosti. Vždyť co víc si přát, než mít možnost pracovního místa, kterým se mohu chlubit. Mít možnost vydělat si peníze a za ně si nakoupit to, co sám chci a potřebuji. Když se máme někomu představit, většinou začínáme tak:“ Jsem Jan Novák a pracuji jako xy“. Je to práce a pracovní pozice, co nám dává status ve společnosti.

Je skvělé, že se mezi zdravotně postiženými najdou lidé, kteří pracují v top manažerských pozicích, svoje zdrav. znevýhodnění (často skryté) netají a jsou tak dobrým příkladem dalším zdravotně postiženým i personalistům, aby se nebáli právě třeba manažerské místo obsadit člověkem s roztroušenou sklerózou či po rakovině prsu.

Jsou dnešní firmy prakticky připravené na přijetí OZP pracovníka? Mají běžně vyřešené bezbariérové vstupy a sociální zázemí?

Nejsou připraveny. Ale spíše lidsky. Málokdo si totiž uvědomuje, že právě viditelných „vozíčkářů“ je zhruba 20% mezi všemi zdravotně postiženými. Máme zde velkou skupinu chronicky nemocných lidí (například s roztroušenou sklerózou, revmatickou artritidou, epilepsií, psoriázou) či po rakovině, u kterých není jejich onemocnění viditelné a potřebují třeba jen poupravit pracovní dobu, aby se mohli ráno tzv. „nakopnout do života“ a přijít do zaměstnávání nikoli v 7 hodin, ale až v 8 hodin.

Jak vidno, pár pozitivních příkladů můžeme na našem trhu najít, ale větší kus cesty má naše (bohužel opravdu ještě nedostatečně tolerantní a vyzrálá) společnost ještě před sebou.

Eva Kramešová, Training & Development Manager CEE, Hays Czech Republic