Přestože se jedná o nejstarší zahradu u nás, nepatří k největším.

Prakticky na uvítanou vás olízne malý poník, který si zvykl zvědavě strkat hlavu z ohrady. Žirafy, či sloni patří k tradičním tahákům podobných zařízení. Zde mohou nabídnout ale zajímavý Pavilon tropů s faunou pralesů. Na své si v něm přijdou milovníci ještěrek a plazů, ale malých opiček jako tamarín pinčí. Vzduch pavilonu kopíruje klima zmíněných tropů, tudíž v něm převažuje vlhkost a teplo.

V Liberci se pyšní největší chovnou skupinou šimpanzů v naší zemi. Když se vydáte od opic nalevo, narazíte na jedny z  nejzábavnějších šelmiček, které na světě žijí – surikaty. I při chovu v zajetí, vždy jedna z nich hlídkuje na nejvyšším kameni a otáčí hlavou ze strany na stranu, aby v případě nebezpečí upozornila své soukmenovce.

Chov tučňáků vyžaduje velké nároky, ale děti je milují. V Liberci vsadili na tučňáka Humboldtova, kterého mohou zájemci pozorovat díky nízkému sklu i při plavání vodou. O bílých tygrech jsem se zmínila, jejich expozice jim v rámci možností poskytuje docela slušný prostor.

Zdejší ZOO myslí i na nejmenší generaci, která se může třeba projet vláčkem, nebo si pohladit kozy kamerunské. V přistavěných automatech se pak nabízí potrava pro zvířátka. Stačí vhodit minci a krmení může začít.

V těsném sousedství ZOO se nachází Botanická zahrada Liberec. Tvoří ji uzavřené pavilóny a venkovní expozice. Těžko soudit, která část je výstavnější, či atraktivnější. Celou zahradou totiž vládne neobyčejně milý duch a je z něj poznat, že tu pracují skuteční profesionálové.

Návštěvník si může díky tomu připadat jako v jiném a krásnějším světě. Může se třeba ponořit do exotických tajů japonské zahrady, která symbolizuje místo rozjímání. Krčí se sice mezi hřbety obrovských skleníků, ovšem díky pečlivě propracovaným detailům okouzlí každého.

A právě z japonské zahrady se lze volně přesunout na obhlídku skleníků. Ty ocení nejen  pěstitelé bonsají, ale i masožravých rostlin, kaktusů, orchidejí, sukulentů aj. V nich se vám představí rozmanitost a dokonalost přírody. Známé pokojové rostliny tu mají de facto přírodní podmínky, a tak dosahují dvojnásobných rozměrů. Skleníky totiž kopírují jejich domovinu, jeden představuje Afriku, druhý džungle a pralesy, další tropy nebo Austrálii. Expozice vhodně doplňují různé vodopády a jezírka.

Nemusíte proto jezdit až na druhý konec světa v touze zažít něco neobvyklého. Právě prostřednictvím podobných krajin je možné si lépe uvědomit, jak se asi cítí lovci v džungli nebo obyvatelé vyprahlých pouští.

Až budete míjet při odchodu truhlíky s obrovskými palmami, ani vás nenapadne, že tvoří součást expozice. Všechno vypadá, že vzniklo jako by náhodou, přestože za tím stojí mnoho obdivuhodné práce.

Autor: Martina Bittnerová