Pokud vám tyto věty zní povědomě, možná jste se setkala s fenoménem, kterému se říká imposter syndrom. Paradoxně se nejčastěji objevuje u schopných, vzdělaných a výkonných žen, tedy přesně u těch, které by o sobě pochybovat „neměly“.

Co je imposter syndrom

Pojem poprvé popsaly psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes v 70. letech. Imposter syndrom označuje vnitřní přesvědčení, že naše úspěchy nejsou zasloužené, že jsme ostatní nějak „obalamutili“ a že dříve či později bude naše neschopnost odhalena.

Nejde o oficiální psychiatrickou diagnózu, ale o psychologický vzorec myšlení. Člověk s imposter syndromem:

  • přisuzuje úspěch náhodě nebo okolnostem,
  • podceňuje své schopnosti,
  • má přehnaný strach ze selhání,
  • pracuje nadměrně, aby „si zasloužil“ své místo,
  • nedokáže přijmout pochvalu bez vnitřního zpochybnění.

Ve světě podnikání a managementu je tento fenomén častý zejména u žen, které se pohybují v konkurenčním prostředí nebo vstoupily do role, kde nemají mnoho ženských vzorů.

Imposter syndrom versus obyčejné podceňování

Na první pohled může působit jako nízké sebevědomí. Rozdíl je však zásadní.

Podceňování je obecnější. Člověk si nevěří v určité oblasti, protože nemá zkušenosti, dovednosti nebo oporu. Pokud získá praxi a zpětnou vazbu, jeho sebevědomí roste.

Imposter syndrom je odolnější vůči realitě. Můžete mít výsledky, reference, tituly, vlastní firmu – a přesto vnitřně cítit, že na své místo nepatříte. Fakta nepomáhají, protože problém není v nedostatku kompetencí, ale v jejich vnitřním přijetí.

Zjednodušeně řečeno:
Podceňování říká: „Ještě to neumím.“
Imposter syndrom říká: „Umím to, ale stejně si to nezasloužím.“

Proč se objevuje častěji u žen

Psychologie i sociologie nabízejí několik vysvětlení:

  • Výchova k perfekcionismu a „hodnosti“.
  • Nižší ochota otevřeně mluvit o úspěších.
  • Menší reprezentace žen ve vedoucích pozicích.
  • Společenské stereotypy o leadershipu.

Mnoho manažerek se navíc pohybuje mezi několika rolemi – profesionální, partnerskou, mateřskou. Pokud v některé z nich zažijí napětí, mohou začít zpochybňovat svou kompetenci i v ostatních oblastech.

Jak imposter syndrom poznat v praxi

Typické scénáře:

  • Dostanete povýšení a první pocit není radost, ale obava, že „teď už se to provalí“.
  • Po úspěšné prezentaci si v hlavě přehráváte jen chyby.
  • Před novým projektem cítíte paralyzující tlak, přestože podobné věci zvládáte roky.
  • Přehnaně se připravujete, pracujete déle než ostatní, protože si myslíte, že musíte podávat dvojnásobný výkon.

Dlouhodobě může tento vzorec vést k vyčerpání, chronickému stresu a vyhoření.

Jak s imposter syndromem pracovat

1. Oddělte fakta od interpretace

Sepište si konkrétní úspěchy, projekty, výsledky, zpětné vazby. Poté si napište, jak je obvykle interpretujete. Často zjistíte, že realita je výrazně pevnější než vaše vnitřní komentáře.

2. Přestaňte čekat na „pocit připravenosti“

Mnoho žen čeká, až se budou cítit stoprocentně kompetentní. Tento moment však často nepřijde. Vedení lidí i podnikání je proces učení, ne stav dokonalosti.

3. Normalizujte nejistotu

Nejistota je běžná součást růstu. Pokud vstupujete do nové role, je přirozené, že nevíte vše. Rozdíl je v tom, zda tuto nejistotu interpretujete jako důkaz neschopnosti, nebo jako prostor pro rozvoj.

4. Sdílejte zkušenost

Mnoho žen zjistí, že jejich kolegyně či nadřízené prožívají totéž. Otevřený rozhovor může být překvapivě úlevný.

5. Pracujte s perfekcionismem

Perfekcionismus často stojí v pozadí. Nastavte si realistické standardy. Uvědomte si, že „dostatečně dobře“ je v mnoha situacích efektivnější než „bezchybně“.

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Pokud vás pochybnosti výrazně omezují, brání vám přijímat příležitosti, vyjednávat o odměně nebo vedou k úzkostem či nespavosti, je vhodné obrátit se na odborníka.

Možnosti zahrnují:

  • individuální psychoterapii,
  • koučink zaměřený na leadership a sebevědomí,
  • mentoring od zkušenější manažerky,
  • skupinové programy osobního rozvoje.

Psychoterapie pomáhá odhalit hlubší přesvědčení o vlastní hodnotě, která si často neseme z dětství či raných pracovních zkušeností. Koučink je naopak více orientovaný na konkrétní cíle a praktické strategie.

Imposter syndrom není důkazem neschopnosti

Často je vedlejším produktem růstu. Objevuje se ve chvíli, kdy vystupujete z komfortní zóny, přijímáte nové výzvy a posouváte se dál.

Otázka tedy nezní, zda na své místo patříte. Otázka zní, zda jste ochotná přijmout, že vaše úspěchy nejsou náhoda.

A to je dovednost, kterou se lze naučit.

Veronika E.
Foto: Timmy Jarrell, Unsplash