A co když jedna z vás se stane matkou, zatímco druhá by ráda dál vymetala večírky? Obstojíte i v téhle těžké a zásadní zkoušce?
„ Klára a já se známe už od základky. Prožily jsme toho spolu za tu dobu tolik, že jsme si byly jisté, že nás dvě nikdo a nic už neohrozí. I kdyby jedna se odstěhovala na druhou stranu republiky, věděly jsme, že i tak tu budeme jedna pro druhou. Dokonce ani naše partnerské vztahy nás nerozdělily.
I přesto, že jsem třeba trochu žárlila, že ona je zrovna zamilovaná a nemá tak na mě už tolik času….,“ svěřuje se nám Veronika. Ale nakonec mezi nás postavil vysokou a (zatím) nepřekonatelnou zeď taky chlap. Přesněji řečeno chlapeček, který se mi před půl rokem narodil. Všechno to přišlo nějak narychlo a nečekaně. Ani já to vlastně moc neplánovala. Otěhotněla jsem po ani ne roční známosti. I když nás to oba s přítelem docela zaskočilo, byla jsem si jistá, že bych si ho za žádnou cenu nenechala vzít. První, kdo se to dozvěděl, byla Klára. Když jsem jí to celá vyděšená i šťastná zároveň oznamovala, čekala jsem, jak mě podpoří a bude se radovat se mnou. Jenže její reakce mě úplně rozhodila.
Připadala jsem jí jako největší zrádkyně. Prý jsme si přeci už dávno slíbily, že do mateřství půjdeme jednou ve stejnou dobu, abychom vše prožívaly společně. Jasně, bylo by to ideální, ale copak se dá něco takového přesně naplánovat? Prostě člověk míní a život mění. Pořád jsem doufala, že ji to časem přejde a třeba až uvidí to moje malé miminko, že jí obměkčí a změní…
Každá máme svůj svět
Bohužel nic takového se nestalo. Klára mi i během těhotenství několikrát nepřímo vyčetla, že jsem nám zkazila všechny plány. Vždyť jsme přeci plánovaly dámskou jízdu u moře a jiné akce. Místo toho jsem doma ležela s rizikovým těhotenstvím. Byla jsem z toho hrozně smutná. Nikdy bych nevěřila, že zrovna ona se tak zachová. Když se malý narodil, přišla za námi do porodnice. A i když se snažila nedat na sobě nic znát a dokonce i na Davídka šišlala, poznala jsem, že to není úplně upřímné.
Po šestinedělí jsme vyrazily s Klárou aspoň na kafe. Davídka jsem dala hlídat, abychom měly klid. Těšila jsem se, že aspoň na dvě hodinky přijdu na jiné myšlenky. Bylo to ale hrozně zvláštní. Měla jsem pocit, že ji všemi těmi mateřskými starostmi a radostmi, které jsem zrovna prožívala, hrozně nudím a otravuji. A mě zas ty její „úžasné zážitky“ ze skvělých párty přišly úplně scestné. Zkrátka už to nebylo a není jako dřív.
Každá máme najednou „svůj svět“ a nějak je dohromady nedokážeme skloubit. Ona má nové kamarádky, se kterými paří a já zas nové z mateřského centra. I přesto mi dost chybí. I když si momentálně tolik nerozumíme, myslím, že ji žádná nedokáže jen tak nahradit. A tak pořád doufám, že to není mezi námi definitivní konec. Vždyť tenhle „problém“ řešila už spousta jiných a taky to jejich přátelství přežilo. A třeba už brzy vystoupí i Klára z tábora „bezdětných“ a najdeme zas k sobě cestu…
Důležité! Pokud i vy si přejete, aby vám dítě nesebralo kamarádku, myslete na následující rady:
„Tábor bezdětných vůči matkám“
Je jasné, že vaší kamarádce se po porodu pořádně změnil život. Nebude mít už tolik času a svobody…Takže nečekejte, že s vámi bude dál pařit do rána nebo pojede na společný víkend. Pokud ji zahrnete výčitkami, je to začátek konce…Bohužel i její rozpočet bude po dobu rodičovské napnutější než váš. Odpuste si tedy chlubení novými trendovými kousky, mohlo by jí to být dost líto…
I když vy sama zatím vidíte děti jako „ukřičená a nezvladatelná stvoření“ snažte si najít ke kamarádčinu potomkovi nějakou cestu. Určitě si šplhnete, když si s ním třeba chvíli pohrajete nebo si vždy vzpomenete na jeho narozeniny či jmeniny…
„Tábor matek vůči bezdětným“
Neunavujte ji nekonečném tlacháním o vašem potomkovi! I přesto, že máte pocit, že to malé stvoření je pro vás středobodem vesmíru a všechny přeci musí zajímat jeho úžasné pokroky… Uvědomte si také, že ona se opravdu nevyzná ve značkách plenek a umělé výživy. To podrobně proberte spíš s jinými matkami. S vaší bezdětnou kamarádkou se raději ovládejte a zkuste přepnout na jiné téma. Zajímejte se také o její „svět“.
Nenuťte ji, aby stále dojížděla k vám domů. Vaše dítě vás bude nejspíš neustále rozptylovat a tak hrozí, že nakonec nezvládnete sdělit ani jednu souvislou větu. Neodmítejte proto její pozvání „mezi lidi“. Ona se tam bude určitě cítit lépe a vy přijdete na jiné myšlenky…
Rada pro oba „tábory“ – I když jste najednou každá na jiné straně „barikády“ a času je o dost méně, neznamená to, že by mělo být vašemu dlouholetému přátelství konec. Pokud budete opravdu obě chtít, určitě najdete nějaký kompromis… Vyhraďte si pro sebe aspoň trochu společného času a prožijte ho, tak jak jste to měly rády. Zajděte na vínko do oblíbeného podniku, vyrazte na koncert oblíbené kapely, jeďte se společně projet na in-line bruslích…
Autor: Bětka Niebauerová
