Nezáleží na tom, zda v  jižních Čechách, nebo na exotických Seychelách. Náš domov, který jindy bzučí jako včelí úl, ztichne.

Na tuto příležitost netrpělivě čekají nejrůznější vykukové, kteří žijí z toho, co ukradnou jiným.

Jak se můžeme bránit tomu, abychom se stali součástí podobně smutné statistiky?

Především opatrností. Na sociálních sítích uváděné statusy typu „tak a zítra odjíždíme na dva týdny na dovolenou do Francie,“ nejsou právě bezpečné. Nezapomínejte, že prosté přání klidného odpočinku od jednoho z Vašich přátel způsobí, že se tento status stane čitelný pro další, Vám třeba neznámou skupinu lidí.

Pak už je věcí jednoduché matematiky, vynásobit si počet našich přátel počtem jejich přátel. Rázem zjistíme, že počet lidí, jimž jsme to sdělili, je extrémně vysoký.

Kdysi jsem někde četla radu, kterou by se dle mého názoru měli řídit všichni: Internet je jako pohlednice, a pokud existuje jen jeden člověk na světě, který nemá vědět, co chcete napsat, nepište to.

  • Téměř pětina lidí má zkušenost s vykradením
  • Více než čtvrtina však nic pro zabezpečení bytu či domu nedělá
  • Polovina lidí spoléhá při ochraně bytu na své sousedy

Zdroj: www.sousede.cz – místo, kde se snadno, rychle a zdarma mohou sousedé navzájem informovat o důležitých věcech a domlouvat se na společných řešeních a postupech.

Někteří lidé rádi nechávají otevřená okna, přestože nejsou doma. Argumentují tím, že to odradí případné zloděje, neboť si budou myslet, že někdo je doma. Navíc se nevrátí do zatuchlého nevětraného bytu. Zní to všechno moc hezky, i to má svou logiku, až na jeden malý, leč velmi podstatný detail. V případě, že ani otevřené okno lapky neodradí, a vy budete uplatňovat škodu u pojišťovny, s největší pravděpodobností neuspějete.

Ať už jedete kamkoliv, přeji vám jediné. Šťastný návrat do bytu, který naleznete přesně v takovém stavu, v jakém jste z něj odjížděli.

Autorka: Veronika Matoušková