spíše by se dalo charakterizovat slovy pomocník k nezaplacení.

Dejte svým povinnostem řád a začněte s psaním seznamů úkolů. Ale pozor, psaní úkolů mnohdy není jen tak.

Profesor komunikace Andy Miah tvrdí, že problémem většiny seznamů úkolů je nerozlišování mezi věcmi, které chceme udělat, ale nemáme na ně čas, a těmi, které reálně můžeme stihnout. Ze seznamů úkolů se stávají jakési seznamy přání, které bychom rádi udělali.

Mluví vám profesor z duše? Zkuste se řídit jeho radami, jak z toho ven.

Jak si tedy úkoly zapisovat tak, abychom je také plnili?

  • Začněte si psát úkoly rukou. V dnešní době smartphonů se vám to nemusí jevit jako nejmodernější řešení, ale je dokázáno, že si mnohem lépe zapamatujeme to, co si zapíšeme rukou, než to, co si zapíšeme na klávesnici.
  • Mějte jen jeden seznam. Netřiďte si seznamy podle témat. Jeden úkolníček bohatě stačí.
  • Zapisujte si na seznam konkrétní kroky. Nezobecňujte úkoly. Nepište na něj vyřešit odpad. Napište si tam zavolat instalatérovi.
  • Pište si jen ty úkoly, které můžete opravdu splnit. Buďte k sobě upřímní. Nepište si do úkolů, jít si zacvičit, když víte, že budete v práci do sedmi a v osm v televizi dávají film, na který se už dlouho těšíte. Nesplnění úkolů by vás mohlo zbytečně frustrovat a odrazovat od dalšího zapisování si.
  • Osvojte si metodu 1-3-5. Jedná se o ověřenou metodu, která funguje tak, že přes den splníte jeden velký úkol, tři menší a k tomu pět drobností. Splnit tak můžete hned 8 úkolů denně.
  • Nebojte se škrtat. Jakmile si úkoly napíšete, přečtěte si je a pokud se vám některé jeví jako nesplnitelné, pryč s nimi.

Martina M.