Na Slovensku se dohadují, je-li to muž, či žena. On (nebo ona) pravděpodobně s ironickým úsměvem na rtech píše další provokativně sarkastickou sondu nejen svého života. Jedna z největších literárních záhad. „Všichni vědí, kdo jsem, ale všichni se mýlí,“ říká Maxim E. Matkin.

Chcete-li se stát úspěšným spisovatelem, máte přehršle možností, jak toho dosáhnout. Maxim s tím začal v pěti letech. Jak sám přiznává, jeho tvorba obvykle nepřesáhla deset stránek a navíc nenávratně zmizela. Svět tak přišel o první literární pokusy budoucí slovenské spisovatelské hvězdy.

O pár let později (i když, kdo to může přesně říct), internetový deník inZine začíná vydávat román na pokračování – Půlnoční deník (Polnočný denník) a s ním na scénu přichází i pseudonym Maxim E. Matkin. Dílo, které vzniklo v problematickém spisovatelově období, popisuje spletité cesty vztahů, sexu, žen a mužů. Hlavní hrdina se sarkasmem a nadhledem hodnotí nejen svůj neukotvený život, ale zároveň popisuje i milostné peripetie svých přátel.

„Pseudonym mi dává svobodu psát, co chci a o kom chci. Umožňuje mým kamarádům, příbuzným a přítelkyním chodit po ulicích bez papírového sáčku na hlavě. Nikdo si nemusí měnit jméno, ani se objednávat na plastickou operaci jenom proto, že jsem jeho příběh použil ve své knize,“ vysvětluje Maxim E. Matkin důvody, které ho vedou k tomu, aby psal inkognito.

Po úspěchu Půlnočního deníku, přichází nabídka vydat ho i knižně. Ačkoliv byl přeložen i do češtiny, najít ho na pultech knihkupectví bývá oříšek. Volně ke stažení ve slověnštině je zde http://www.inzine.sk/article.asp?art=5529.

Dalšími díly, které opět vychází na pokračování je Láska je chyba v programe (http://www.inzine.sk/article.asp?art=9894) a Mexická vlna. Obzvlášť v druhé jmenované knize je cítit posun od lehčích témat (hledání lásky) k závažnějším (rodina a její křehké vztahy). I když se většina čtenářů shoduje, že je Mexická vlna oproti předchozím dvěma románům vyzrálejší, nesetkává se s tak výrazným úspěchem.

Oblíbenou zábavou pana spisovatele je mást své fanoušky. Ačkoliv se novináři snaží jeho tajemství v různých rozhovorech rozlousknout, Maxim E. Matkin se tomu spíš směje. Často a rád vytváří falešné stopy, které mají dovést novináře k opravdovému nefalšovanému Matkinovi. Asi nejznámějším Matkinem je Eva Borušovičová (režisérka a scenáristka). Ta se ale jen tajuplně usmívá a její odpovědi ohledně toho, zda je známým slovenským spisovatelem, jsou nejednoznačné, zahalené tajemstvím.

S tím jak rostla popularita Maxima E. Matkina, rozšiřuje se i jeho pole působnosti. Začíná se věnovat psaní pro Pravdu (slovenský deník) a českou ELLE a opět se jedná především o definování mužského a ženského vnímání světa. Mezitím zaniká magazín inZine a vzniká T-Station. Na jeho stránkách začínají vycházet útržky z jeho nového románu – Mužské interiéry (http://archiv.station.zoznam.sk/station/clanok.asp?cid=1162509101997). Příběh popisuje ženu váhajícím nad rozvodem, muže, co se vyrovnává se svým věkem  a synem, který svůj život zvládá daleko lépe než jeho rodiče.

Zatím poslední knihou, která nedávno vyšla i u nás v češtině je Miluj mě ironicky (Miluj ma ironicky). Krátké texty jsou vlastně autorovými postřehy i radami, jak zvládat nástrahy života a (jak jinak) lásky.

Maxim E. Matkin je sice záhadou, ale jak je vidět i on pomalu stárne, což se dá pozorovat i na jeho tvorbě. Jeho zatím posledním internetovým počinem je Francúzsky kľúč (http://kultura.sme.sk/c/4921778/maxim-e-matkin-francuzsky-kluc.html). Depresivně laděný příběh se točí okolo neschopnosti změnit svůj život, který hrdinu pomalu, ale jistě ničí.

Mnozí často vyčítají Maximu E. Matkinovi povrchnost, stále stejné téma a to, že jde čtenáři na ruku. Pravdou je, že rozhodně neprohloupíte, pokud některou z jeho knih přibalíte v létě do kufru. Jeho fanoušci naopak prohlašují, že jen málokdo rozumí dnešním vztahům a lásce, tak jako on. Příběhy z pera Maxima E. Matkina se neztratí ani v období slz a depresí. „Fascinuje mě ten stav, když se těšíte domů k rozečtené knize, že dočtete poslední stranu, a cítíte, že jste trochu jiný člověk,“ přiznal v jednom rozhovoru. Možná vás příběhy Maxima E. Matkina změní, možná ne. Domů se ale na rozečtenou knihu těšit budete.

Autor: Klára Hüttlová