Šestiletá Hilfite Hajibami má velký sen. Až bude velká, chce se stát lékařkou. Aby mohla pomáhat své rodině i dalším lidem ze svého okolí. Před sebou má ale ještě dlouhou cestu. Zatím chodí do první třídy školy v Asore, která byla postavena díky sbírce Člověka v tísni a Junáka – svazu skautů a skautek ČR.

Vzdělání je podle ní velmi důležité. „Ve škole se naučím spoustu věcí. Matematiku, amhárštinu, abstraktní vědy. Učíme se i o životním prostředí,“ popisuje školačka. Tím, že znalosti získá ona, může učit také svou rodinu. „Čím víc se toho dozvím, tím víc toho můžu říct v budoucnu svým dětem, ale i zbytku mé rodiny,“ míní Hilfite.

Být lékařkou je podle ní důležité povolání. Kvůli problémům s vodou a špatnou hygienou má v oblasti řada lidí zdravotní problémy – průjmy a další infekční onemocnění. „Teď jsme od společnosti Člověk v tísni dostali do školy kanystry a barely na mytí rukou. Ty nám hodně pomůžou, hygiena je důležitá,“ vysvětluje dívka a dodává, že je také ráda, že budou mít ve škole díky kanystrům vodu na pití.

Hilfite má tři bratry a dvě sestry. Dva sourozenci navštěvují vzdálené školy a bydlí u příbuzných. „Další chodí do školy v Ashoce, to je dvě a půl hodiny cesty. Navíc je tam ve třídě hodně dětí, na jednu židli jsou i čtyři žáci,“ přibližuje školačka s tím, že děti mají problém učitele i slyšet, protože sedí daleko od něj.

Dívka dodává, že v její škole je ve třídě 40 žáků a to je mnohem lepší. Školáci potichu sedí ve třídě, poslouchají učitele a učitel se jim může více individuálně věnovat.

Učení je důležité, ale chci se stát řidičem

Sedmiletý Bafata Imankena chodí do třetího ročníku školy v Asore, která byla postavena díky sbírce Člověka v tísni a Junáka – svazu skautů a skautek ČR. Bafata má tři sestry a tři bratry. Jeho sestra chodí do stejné školy jako on, bratr do Ashoky.

„Ashoka je hodně daleko, pěšky se tam jde dvě a půl hodiny. Bratr musí vstávat každý den velmi brzy, aby to stihl dojít na začátek vyučování,“ popisuje chlapec. Sbírková škola v Asore má podle něj ještě jednu velikou výhodu, ve třídě je 42 žáků. „Ve třídě jsou dobré podmínky, všichni potichu sedíme, učitele nic neruší,“ říká Bafata.

Školák považuje vzdělání za velmi důležité. „Když získám znalosti a budu mít dobré výsledky, pomůže mi to,“ je přesvědčen. A vzápětí dodává, že jeho vysněnou prací je řidič. Nejvíce chlapce ve škole baví amhárština.

Škola v Asore je jednou z těch, které díky penězům od českých dárců dostaly kanystry a barely na mytí rukou. „Je důležité si mýt ruce. Snižuje to riziko přenosu nemocí. Občas míváme kvůli špatné hygieně průjmy nebo další problémy,“ přibližuje Bafata.

Velkým problémem bylo podle něj i to, že školáci tu neměli žádnou vodu na pití. „I když jsme měli žízeň, museli jsme počkat až domů. Teď tu budeme mít kanystry a bude to tedy jednodušší,“ uzavírá chlapec.

V předchozí škole jsem si ani nepamatoval jména žáků

Aniel Jerebo učí ve sbírkové škole v Asore, která byla postavena díky společnosti Člověk v tísni a Junáku – svazu skautů a skautek ČR. Aniel je tady víc než spokojen, je rád, že může předávat svých žákům znalosti, jak nejlépe umí.

„Mám ve třídě 42 žáků, ve škole, kde jsem učil, než byla tahle škola otevřena, jich bylo sto dvacet. To se vyučování zvládalo obtížně,“ vzpomíná učitel. Podle něj znamená menší počet žáků ve třídě pro něj obrovský rozdíl. „Děti v předchozí třídě seděli na zemi, bylo těžké získat si jejich pozornost.“

Podle svých slov měl problém i zapamatovat si jména všech svých žáků. „Tady znám každého žáka osobněji, vím, co ho zajímá, co na něj platí. Je snazší vzbudit jejich zájem, vyučování může být i interaktivnější,“ popisuje učitel a dodává, že je pro děti zároveň jednodušší celý výklad pochopit. A v případě že se to nedaří, může studentům vysvětlit látku individuálně.

Aniel bydlí v Alabě, do školy v Asore jezdí každý den na kole. Cesta mu trvá 50 minut. „Předtím jsem učil ve škole v Gubě, cesta mi trvala zhruba stejně dlouho,“ říká učitel.

Více na www.skolavafrice.cz

Autor: Barbora Němcová