neexistuje.

V sexu ještě mnohem více než v jakémkoli jiném oboru lidské činnosti platí – proti gustu žádný dišputát.

Vše se odvíjí od rozdělení populace na dva základní typy: skřivany a sovy. Zatímco skřivan se probudí s prvními paprsky ranního slunce krásně odpočatý, nechutně svěží a schopný okamžitě skály lámat a hory přenášet, sova jen ospale a nechápavě mžourá na ten odporný ranní svět a její jedinou touhou je zavrtat se do peřin a spát. Skřivan zas oproti tomu po desáté večer už netouží po ničem jiném, než po posteli, nikoli však coby místu postelových hrátek, ale pouze a jen nerušeného odpočinku. A sova, plná energie, může pracovat, pařit nebo souložit celou noc, až do ranních hodin. Z toho plyne poučení, že není většího neštěstí, než když se v partnerském svazku sejdou skřivan se sovou. Jejich denní cykly se nikdy neprotnou.

Sex ráno i sex večer mají své výhody i nevýhody a každý má své osobité kouzlo. Představte si modelovou situaci. Vzbudíte se vedle ještě spícího partnera, laskáním a mazlením ho postupně probudíte a nevinné mazlení přejde postupně v ranní sexuální orgie. Hezká představa, nic proti ní. A nemusí se jednat pouze o den pracovního klidu. Není nad to začít všední den nějakým příjemným zážitkem.Vyvstává však několik problémů. Většina pánů je fyzicky ustrojena tak, že na ně po sexuálním aktu přichází dřímota. K regeneraci sil stačí “dát si dvacet”, dlouhého vyspávání netřeba. Jenže ranní vstávání do všedního dne nenabízí dostatek času k takové ohleduplnosti vůči vlastnímu tělu.

Pocit, že by člověk kvůli rannímu sexuálnímu rozptýlení přišel pozdě do práce, může být pro zodpovědného jedince natolik stresující, že a) nedosáhne orgasmu b) nedosáhne ani erekce c) že nedosáhne orgasmu partnerka, protože partner spěchá, aby už mohl vypadnout do práce. Méně zodpovědný jedinec naopak může propadnout po ranním sexu natolik povznášejícímu pocitu malichernosti veškerého pozemského pachtění se za chlebem naším vezdejším, že pro jistotu hodí veškeré starosti za hlavu a v posteli zůstane po zbytek dne.

Nutno zmínit také jeden nikoli nepodstatný estetický problém – po ránu většině lidí silně páchne z dutiny ústní. Žhavé polibky se pak více než spouštěčem vzrušení stávají testem partnerské tolerance a odolnosti.

Večer se jeví jako čas k erotickým hrátkám naprosto ideální. Nic nás nehoní, do rána času dost, faldy a celulitidu můžeme milosrdně skrýt jednoduše tak, že nerozsvítíme a pokud bude partner reptat, můžeme mu vysvětlit pojem “erotické přítmí”, popřípadě “intimní osvětlení”. Jenže…

Ti, kteří se poctivou prací podílejí na růstu hrubého národního produktu a rozvoji naší kapitalistické společnosti, přicházejí večer z práce často celkem dost pozdě. Zatímco “za totáče” se všude dělalo od sedmi, ale každý byl už nejpozději ve tři doma, nyní děláme sice od devíti, od desíti, ale chodíme domů nejdřív v sedm. Odporní kapitalisté také chtějí po svých zaměstnancích, aby opravdu pracovali (platí je přece ze svého), takže většina z nás je večer absolutně vyždímaná a jediné, čeho jsme po návratu domů schopni, je tupě zírat na barevné pohyblivé obrázky na televizi a v této domácí idyle spokojeně usnout na gauči, odkud se po probuzení u nočního teleshopingu přesouváme pokračovat v bohulibém spánku do postele.

Dobré tedy je si večer najít chvilku (po konverzaci s ostatními členy rodiny, zahnání dětí do postele, umytí nádobí po večeři a podobných drobných domácích pracích) pro sebe – v klidu si přečíst noviny, napustit si vanu horkou vodou, tam se půlhodinky zrelaxovat, pak si dát studenou sprchu a budete připraveni využít času, který zbývá do rána, k radostným chvilkám s milovaným partnerem.

Chybou by bylo zapomenout na milování kolem doby oběda. To je totiž ideální čas, kdy se zaměstnanec ujařmený v soukolí pracovního procesu může pod pláštíkem povinné pauzy na oběd, kterou nařizuje sám Zákoník práce, místo oběda utrhnout a se svým partnerem spáchat žhavou sexuální “rychlovku”. Problém bývá sladit takovou akci časově a najít k její realizaci vhodný prostor.