První příznaky klíšťové encefalitidy bývají banální – potíže chřipkového rázu, bolesti kloubů, celková nevůle, zvýšená teplota. Její další průběh je ale mnohem vážnější.  Trvalé následky nejsou výjimečné, až 1% nakažených končí v invalidním důchodu.[1] Řešení je přitom jednoduché – včasné očkování.

Lidé, kteří onemocněli klíšťovou encefalitidou, se o průběhu nemoci shodují. Prvotním příznakům nevěnují pozornost, druhé stádium už je velmi závažné. Mimo dlouhodobé rekonvalescence hrozí například krátkodobé i trvalé ochrnutí, snížení pohyblivosti končetin, doživotní nutnost brát léky.

Pan Vlastimil (45 let) během své nemoci ochrnul na polovinu těla: „Postupně se u mě nemoc začala projevovat nehybností pravé ruky. Nejprve jsem nemohl pravou ruku vůbec zvednout. Postupem času jsem začal napadat na pravou stranu těla a po čase jsem nebyl schopen ani vstát z postele.“ Přitom zpočátku nemoc nevypadala nebezpečně. „Po propuknutí nemoci jsem byl stále velmi unavený, měl jsem horečku a prospal celé hodiny. Najednou ochabla činnost pravé ruky, nemohl jsem se ani napít a už jsem jel do nemocnice. Vypadalo to na nějakou cévní nebo srdeční nedostatečnost. Nejprve jsem ležel na neurologii, poté na infekčním oddělení, ale nakonec jsem bojoval o život na JIP. Hospitalizován jsem byl tři týdny a jsem rád, že jsem přežil. Pravou rukou se ale už neoholím, neudržím v ní hrnek, nemohu lyžovat, plavat a stále užívám léky na podporu mozkové činnosti a večer před spaním naopak na útlum mozkové činnosti.“

Paní Barbora na webu www.klistova-encefalitida.cz popisuje velmi zdlouhavou diagnostiku a celoživotní následky, které jí způsobila včasně nezachycená infekce klíšťové encefalitidy. „V červnu roku 2004 jsem během jednoho dne ochrnula na pravou ruku, byla jsem vyšetřena na interně a neurologii. Po pár dnech mne bolela hlava a krční páteř, absolvovala jsem magnetickou rezonanci, kde mi zjistili zúžení míšního kanálku. Předpokládali zde, že i mé další potíže jako nechutenství a hubnutí, brnění v nohou způsobuje krční páteř. Léčba nepomáhala. Až z vyšetření EEG po několika měsících mi nasadili kapačky s kortikoidy, diagnóza – zánět mozku.“ Po té lékaři provedli lumbální punkci a s určitostí diagnostikovali klíšťovou encefalitidu a v malé míře i infekci lymské boreliózy přeléčené dříve nasazenými antibiotiky. Díky pozdní diagnóze má ale paní Barbora trvalé následky „Postižení ruky je trvalé, z infekce encefalitidy jsem do nervu ulnaris dostala infarkt. Po sebemenší námaze mne stále mírně brní nohy, beru léky, vitamíny a každý rok jezdím do rehabilitačních ústavů na léčbu. Nemoc trvala 1 a půl roku, v současné době jsem v invalidním důchodu.“

Průběh nemoci

Klíšťová encefalitida má dvoufázový průběh. Po uplynutí inkubační doby (1 – 3 týdny) dochází u napadeného k první fázi onemocnění. Ta svými příznaky připomíná lehkou chřipku. Pacient je unavený, trpí lehčími bolestmi hlavy, svalstva a malátností. Tyto první projevy po několika dnech často samy odezní a zpravidla následuje období (1 – 2 týdny) bez příznaků. V mezidobí mezi první a druhou fází se virus v těle napadeného množí a proniká do mozku. Ve druhé fázi se tak pacientovi přitíží. Nastupují silné bolesti hlavy, horečka, závratě a malátnost. Nemocný je světloplachý, přidává se nevolnost a zvracení, při poškození nervového systému dochází ke ztuhlosti svalů na šíji, závratím, nervové obrně, dezorientaci, poruchám spánku a paměti. V této fázi již musí být pacient hospitalizován.

Při lehčím průběhu nemoci – meningitidě − virus postihuje především mozkové pleny. Dojde k poměrně rychlému ústupu potíží, pacient odchází z nemocnice za 2−3 týdny domů, potom následuje několikaměsíční rekonvalescence. Těžší forma nemoci, při které virus postihuje mozkovou tkáň, se nazývá encefalitida. Průběh onemocnění je daleko vážnější, zvyšuje se i procento trvalých následků, v krajním případě onemocnění i přes maximální péči lékařů může skončit úmrtím.[2]

U dětí probíhá nemoc většinou mnohem méně dramaticky, nicméně očkováním (vakcinací) lze děti před nákazou chránit.

Nejzávažnější průběh mívá onemocnění u starších osob a nejvíc se vyskytuje u lidí ve věku 50 – 65 let.[3]

Časté trvalé následky

„Nakazila jsem se od klíštěte, které jsem měla zakousnuté na hrudníku. Šlo špatně vyndat a po jeho odstranění se objevila červená skvrna, která poukazovala spíše na lymskou boreliózu, což ale lékařka vyloučila,“ vzpomíná paní Jindra (58 let) na červen 2010. „Zároveň jsem měla slabou teplotu, ale příznaky podobné nachlazení samy odezněly. Po čtrnácti dnech se objevila teplota znovu, velmi vysoká, ztrácela jsem stabilitu a špatně chodila, zhoršila se velice mluva, byla jsem obluzená. Manžel mi odvezl do nemocnice, kde už jsem na ambulanci po vlastních nohou nedošla. Následovala laboratorní vyšetření, lumbální punkce, CT, magnetická rezonance a nakonec byl diagnostikován virus klíšťové encefalitidy. Hospitalizována jsem byla tři týdny, užívala jsem antibiotika, která sice na virus nezabírají, ale teploty byly velice vysoké, dále léky proti otoku mozku a rodina se velice bála, že zemřu, neboť můj zdravotní stav byl vážný. Až po čtyřech měsících jsem byla schopna vrátit se po rekonvalescenci v podobě klidového režimu do zaměstnání, ale přesto jsem mnohem unavenější než před nemocí.“

V loňském roce se klíšťovou encefalitidou nakazilo 861 osob. Nakazit se můžeme při rekreačních aktivitách v přírodě jako paní Jindra, málo se ale ví, že nebezpečí nákazy hrozí také při odstraňování klíštěte ze srsti domácích mazlíčků.

„Základním problémem klíšťové encefalitidy je, že se jedná o virové onemocnění, které neumíme léčit,“ vysvětluje doc. MUDr. Rastislav Maďar, specialista na kontrolu infekčních nemocí. „Na rozdíl od bakteriálních onemocnění, která jsou lékaři schopni zvládnout poměrně úspěšně antibiotiky, bývá u klíšťové encefalitidy nastartován proces leckdy závažných neurologických postižení, v řadě případů nevratných nebo vratných pouze velice pozvolna. Klíšťová encefalitida představuje tedy onemocnění, které by se nemělo podceňovat.“