Aby ne, když se řadí k základním živinám místního obyvatelstva. Pěstovat se začala již před 3000 lety v severovýchodní Číně a bez nadsázky zachránila lidstvo před hladomorem. Vždyť se celkem snadno pěstuje a má vysokou výživnou hodnotu. Těší se oblibě nejen v Číně, ale i v téměř vegetariánské Indii. Ostatně postupem času se dostala do celého světa. V Evropě první sója vyrostla v jedné holandské zahradě, to se psal rok 1737. Do Ameriky připlula v polovině 18 století.

Královna luštěnin

Sója se označuje za královnu luštěnin. Suché boby obsahují 34 % plnohodnotných bílkovin, 30 % sacharidů, z toho 5 % vlákniny. Samozřejmě v nich nechybí ani vitamíny. Jinak řečeno při srovnání s běžnými luštěninami jako čočka, či hrách vychází vítězně díky menšímu počtu sacharidů a výraznějšímu počtu příznivých látek. I když se sóje přičítají často i negativní vlastnosti, neexistuje studie, která by přímo prokazovala, že má špatný vliv na lidské zdraví. Každopádně u žen snižuje plodnost a může vyvolat alergickou reakci. Lidé trpící alergií na luštěniny, mívají problémy i se sójou. Ovšem samozřejmě těm jejich dietní režim přesně stanoví lékař.

Použití sóji v kuchyni je všestranné a můžeme ji nakoupit v mnoha podobách. Vedle sušených bobů se nabízejí klíčky, sýr tofu, sójové maso, pasta miso, sójový olej, omáčky a sójové mouky. Při troše umu a fantazie můžeme ze sóji vykouzlit celé polední menu. Jenomže i sója se musí, umět dobře připravit a spoustu zájemců odradí hned první kulinářské pokusy.

Přestože řada Čechů tvrdí, že by sóju nepozřela, uzenářský průmysl se zařídil po svém. Touto luštěninou se bohužel vycpávají levné buřty, či párky, a proto mnozí milovníci masa často ani netuší, co ve své podstatě konzumují.  Nepřečtou si složení na obalu, na což producenti zmíněných lahůdek sází. Každopádně zdravé sójové produkty nemají s těmito výrobky nic společného.

Jak sóju vařit

Sójové boby se vaří zhruba stejně jako ostatní luštěniny, čili se musí namáčet 12 hodin a pak hodinu v tlakovém hrnci, solí se až ke konci vaření. Boby se přidávají často do polévek, nebo salátů. Zůstávají samozřejmě základním kamenem pro všechny ostatní sójové potraviny, jako pro již zmiňované sójové maso, které se vyrábí v různých podobách a velikostech. Každé se hodí na něco jiného. Každopádně tato hmota bez chuti a zápachu se dokonce používá i na sladké pokrmy. Klíčové je ale přidat vždy do vody koření, jež by mělo výsledné jídlo mít, neboť sóju lze ochutit pouze při procesu namáčení. Samozřejmě výsledek výrazně ovlivní i to, zda se maso ponoří do dobrého silného vývaru a nebo do prefabrikovaného masoxu. Při sladké úpravě se granulát vykoupe ve vroucím mléku s přídavkem cukru, skořice, či vanilky, medu apod. Uvedenými procesy se získá ochucené maso, které lze dál libovolně zpracovávat.

Co si dát do nákupního košíku

Přírodní sójový sýr tofu se stejně jako maso hodí pro sladké i slané hodování, pochopitelně v obchodech se prodávají i různě vylepšené varianty jako uzené tofu, či tofu s bylinkami. Sýr se vyrábí ze sojového mléka. Mléko se získá rozmixováním nabobtnaných bobů s vodou.  Vzniklá kaše se uvaří a přecedí přes síto. Každopádně sójový sýr i mléko si můžeme koupit. Používá se jak v syrové podobě, tak i k tepelné úpravě. Ne každému sójové mléko či tofu vyhovuje. Začátečníkům se rozhodně osvědčí používat je jen ve formě přídavku do jiných jídel.

Pastu miso milují především makrobiotici. Řada z nich ji používá jako ochucovadlo, v podstatě takový makrobiotický bujón a dávají jej do všeho. Ti samí zastánci svébytného jídelníčku se pak přou, zda to odpovídá jejich „víře“. Smí se ale úplně všechno, i když při normálním stravovacím režimu se bez pasty určitě obejdete. Především pak bez její přemrštěné ceny.

Sójová mouka naopak může domácí vaření výrazně obohatit. Moučníky z ní pečené získají jemné oříškové aroma. Navíc po ní mohou bez zaváhání sáhnout lidé alergičtí na lepek, trpící tzv. celiakií.

Zajímavou a chutnou náhražkou oříšků, jsou tzv. alaburky, pražené sójové boby. V cukrárně se i dnes prodává tzv. sójový suk a sójovou omáčku má v lednici snad každý. Ovšem právě tyto produkty nelze rozhodně považovat za základní pilíř moderního jídelníčku.

Sójové menu

Předkrm: Bagetky s pomazánkou

250 g sójových bobů, 1 mrkev, půlka celeru, 1 petržel, 1 cibule, petrželová nať, 2 lžíce pomazánkového másla, sůl, bagetky

Postup: Uvařené boby scedíme a umeleme, přidáme strouhanou mrkev, celer, petržel, nakrájenou cibuli nadrobno a sekanou petrželovou nať. Vmícháme pomazánkové máslo a dochutíme solí. Mažeme na bagetky.

Hlavní jídlo: Falešná svíčková se sójovými kuličkami

3 mrkve, půlka celeru, 3 petržele, kousek květáku, bobkový list, nové koření, 160 g sójového granulátu, 2 cibule, 1 vejce, strouhanka, pepř, zakysaná smetana, vývar, sušená petrželka, houskový knedlík

Postup:

Omáčka: Kořenovou zeleninu nakrájenou na kostičky osmažte na cibulce, zalijte vývarem, osolte, přidejte nové koření, celý pepř, bobkový list a vařte doměkka. Vyndejte koření, uvařenou zeleninu rozmělněte tyčovým mixérem, přidejte případně ještě vývar (vodu), přiveďte k varu, odstavte z plotny a vmíchejte zakysanou smetanu. Zahušťovat nemusíte, omáčka by měla být díky zelenině hustá sama o sobě.

Kuličky: Nabobtnaný sójový granulát, kdy jsme jej namáčeli ve vývaru, sójové omáčce a koření (pepř, sůl, petrželka), smícháme s vejcem, strouhankou a trochou cibulky nakrájené najemno. Směs necháme vychladnout a tvarujeme z ní kuličky, které opékáme v rozpáleném oleji. Hotové kuličky přidáme do omáčky. Servírujeme s knedlíkem.

Dezert: Kokosové tofu

250g přírodního tofu, 250 g strouhaného kokosu, ½ šálku mléka, 2 lžíce medu, vanilka

Postup: Kokos zalijeme mlékem a necháme dvě hodiny odstát. Přidáme rozdrobené tofu, med, vanilku a dobře promícháme. Naplníme do pohárů a posypeme strouhaným kokosem.

Autor: Martina Bittnerová