Seděl u stolu v jídelně a dojatě mi vykládal svůj příběh. Nudle se mu houpala u nosu a on se mě snažil vehementně přesvědčit, že ona je ta pravá a jediná.

„Chápeš, máme toho strašně společného.“ „Co třeba?“

„No třeba její táta se jmenuje Milan a můj je taky Milan!“

Znamení. Jsou všude kolem nás. Nevěříte?

„Potkala jsem ho na večírku. Idola. To bylo první znamení. Rozbušilo se mi srdce a podlomila kolínka. Jasně že jsem ho znala. Trochu. Trochu jsem ho sledovala už asi půl roku. A idol se najednou otočil a jeho oči se zastavily. Na mně. Druhé znamení. A já se svalila na pohovku a cudně sklopila zrak. Třetí znamení.“

Hrajeme hry s „Bohem“. A je jedno, jestli sedíme každou neděli v kostele, nebo jsme se naposledy modlili před maturitou. Doufáme, že když se spojí určité okolnosti, bude se nám alespoň na pár okamžiků kráčet lehčeji. „Dneska dvakrát hráli moji oblíbenou písničku a navíc mi na světlech vždycky padla zelená,“ líčila mi kamarádka s rozzářenýma očima. „Dneska to bude dobrý!“ dodala nad kávou. „To je jistý!“

„Když jsem zrak zase zdvihla, pořád se na mě díval. A tak jsem se usmála. Věděla jsem, že tohle je na celý život. Protože to ani nemůže být jinak. Protože se nade mnou „Bůh“ smiloval a hodil mi kostičku. A zrovna hráli mojí oblíbenou písničku a navíc mi na světlech vždycky padla zelená. Dneska.“

Toužíme spatřit paprsek světla v našem šedém životě. Čteme horoskopy. Nejdřív měsíční, týdenní a nakonec denní. Sčítáme a odečítáme plusové a mínusové dny, zjišťujeme, kdy je dobré utrácet a kdy je lepší chodit kanály. „Když jsem do této práce nastupovala, během polední pauzy jsem si projela horoskopy na netu. Není dobré období pro změnu práce, psali tam. Udělalo se mi mdlo, určitě kecaj. A dneska, po půl roce, mě vyhodí. Ode dneška horoskopy nečtu,“ zakončila svoje litanie Šárka.

„Dneska si to užiju. A tak jsme s idolem pili, povídali, zase pili, zase povídali. A pak byla půlnoc, jedna hodina ráno, druhá, pátá. Nakonec jsme rozloučili a dalších čtrnáct dní z nás mobilní operátoři měli radost.

Možná jsem měla víc číst horoskopy. A nebo prostě jenom použít hlavu a přestat počítat všechny ty příznivé signály.

Skončili jsme spolu v posteli. Druhý den jsem vstala, sebrala saky paky a odjela domů. Po týdnu mi došlo, že jsem ho viděla naposledy. Protože tohle všechno bylo jediné znamení. Že ten kluk má rád holky. Všechny holky.“

Hrajete občas tu hru? Tu hru, kdy děláte smlouvy s Bohem? Čtete horoskopy? A nebo zrovna slyšíte v rádiu váš šťastný song? Tak si občas vzpomeňte na Ivana Trojana v Samotářích. Toho, co udělal smlouvu s Bohem a pak terorizoval svojí dávnou lásku, která na tu smlouvu kašlala. A nebo se oblečte, navoňte se nejdražším parfémem, načechrejte peříčka. Vždycky existuje naděje, že dneska to vyjde. Že dneska to bude vážně ten šťastný den!

Autor: Klára Hüttlová