To jsou tři hlavní společné rysy hrdinů filmů Avatar a Šmoulové. Za normálních okolností by i přes tyto shody bylo odvážné připodobňovat roztomilé postavičky belgického kreslíře Peya k divokým domorodcům z daleké planety Pandora, nicméně zbývá ještě jedna věc, která k sobě obě skupinky váže a současně je dává do jedné škatulky. Jejich krabice na sobě nese nápis 3D.

I když se pokusy natočit 3D film, tedy snímek s iluzí trojrozměrného obrazu, datují už do roku 1890, česká kina úspěšný nástup nové technologie zaznamenala ve velkém teprve až před dvěma roky právě díky americko – britském snímku Jamese Camerona – Avatar, který se v celosvětovém měřítku stal nejvýdělečnějším filmem historie.

A najednou jako by se s příponou 3D roztrhl pytel. Mluvící kozy, hračky, auta, piráti, čarodějničtí učňové nebo třeba draci, to vše na vás najednou plasticky vykukuje z plátna, utržená kola se vám valí až do klína a v podstatě nemůžete odejít ze sálu, aniž byste alespoň jednou neuhnuli před kamenem nebo šípem letícím na vaši hlavu. Filmaři povzbuzeni diváckým zájmem, který neochladila ani vyšší cena lístků (konec konců, platíte si o rozměr navíc) začali horečnatě vytahovat ze šuplíků stará témata a křísit je s pomocí nové technologie.

Snad jen díky tomu je možné, že v současné době našim kinům kralují ve sledovanosti právě Šmoulové, kteří jinak svoji největší slávu zažili v 90. letech. A opět zřejmě jen díky dalšímu rozměru si čeští filmaři troufli oprášit legendu tuzemského filmu – Dívku na koštěti, která s 3D nálepkou přitáhne do kin jak pamětníky, tak nové fanoušky. Vysoké tržby zaznamenává také znovuzrozená světová klasika – Souboj titánů, jejíž původní verzi v hlavní roli s Laurencem Olivierem snad musí znát úplně každý.

3D filmy válí. Konkrétně v českých kinech se momentálně najde jen několik „klasických snímků“, schopných jim v návštěvnosti čelit a jak to tak vypadá, v budoucnu už bude trojrozměrná verze nezbytností u každého filmu, který bude chtít v konkurenci uspět. Otázkou zůstává, jak moc přínosná je tato situace pro film jako takový. Dává třetí rozměr tvůrcům další možnost ke zkvalitnění nebo je krásnou zástěrkou, za kterou se skryje plytkost příběhu a slabost dialogů?

Autor: Petr Kozlíček