kde se dá, ale pokud je toho roku teplá zima, tedy pokud nejsou delší dobu nějaké slušné mrazy, je pro ně sezona neúplná, možná až pokažená.

Nemohou totiž na led. Nebo spíš na ledopády.

Krkonoše, Jizerky, Jeseníky, Lužické hory, České středohoří a tak dál a tak dál. Lokalit, kde je možné si v zimě zalézt na ledu, je celkem dost. Žádný z nich se ovšem nevyrovná Závojovému ledopádu ve Slovenském ráji.

Když se vypravíte do Slovenského ráje v létě a navštívíte Sokolí dolinu, najdete tu vysoký Závojový vodopád. Není to žádný drobek, měří něco kolem 70 metrů, ale spíš než mohutností zaujme půvabem. Vypadá opravdu jako lehoučký závoj, který tu při tanci pohodily divoženky. Všude plno zeleně, mechu, skal, stromů; vlastně nejen vodopád, ale celá dolina je jako stvořená pro krásné a nebezpečné divoženky.

Když potom přijde zima, divoženky usnou hluboko ve skalách a vodopád pro tu dobu patří ledovým pánům. Mrazivci si ho upraví podle svého. Nejprve jen trošku, to když přijdou ti mladí, ještě slabí. Když se pak dostaví ti praví, velmi silní Mistři ledu, začne velkolepá oslava zimy. Z něžného vodopádu se stane mohutný, sedmdesátimetrový ledopád.

Ledové lezení si tu užily už celé generace lezců, další spousty ho obdivovaly jen tak nasucho. Můžete si ho prohlédnout opravdu podrobně, protože v celé doline i kolem vodo(ledo)pádu jsou instalované žebříky a lávečka…

Pokud někomu tohle ledové nadělení nestačí, může se kochat ještě krásnými scenériemi kolem Bieleho potoka, který Sokolí dolinou protéká, a kdo ještě pořád nemá dost, pokračuje k zaledněnému korytu Hornádu. A když to ještě a ještě není dost, je možné prochodit zbytek Slovenského ráje. Ledů, ledíků a ledopádů tu je každý rok požehnaně.

(Tedy – každý rok, kdy dostatečně mrzne.)

Autor: Eva Musilová