Tento seriál má za cíl přiblížit situace a obecně typy témat, které řešíme v manažerské poradně .  Naše klientky souhlasily, abychom jejich příběh uveřejnily, případně – nám ho pomohly sepsat  – jako v  případě prvního příběhu:

Příběh první: Vlaďka

Klientka, se kterou jsem spolupracovala v rámci kariérního poradenství téměř rok. Velmi schopná, výkonově orientovaná manažerka, která díky svým schopnostem a dovednostem tak moc vyčnívala z firemní týmu, až ztratila definitivně motivaci a chuť pracovat. Nadřízený však její nadšení, nezištný výkon, chuť hledat nové cesty k vývoji firmy začal vnímat jako ohrožující a podle toho se k Vlaďce začal chovat.

Díky konzultacím pochopila, že je nutné odhodlat se ke změně a udělat krok do neznáma. Vlaďce se podařilo dojít  ale nejen k výraznému posunu v kariérní oblasti. Jak je možné vyčíst  z jejího dopisu, posunulo se i vnímání kvality života a proporčního zastoupení práce a osobního života. A to je opravdu úspěch, který bych přála všem svým klientkám!

Vlaďka píše:

„Myslím si, že od té doby, co jsme se viděly na posledy, jsem udělala obrovský pokrok, jsem mnohem silnější, sebevědomější a překvapivě i klidná a spokojená sama se sebou a svým životem. Těžko se tomu věří, ale já jsem během pár měsíců úplně změnila své myšlení.

Asi jsem Vám říkala, že jsem řešila některé situace ve svém životě (hlavně v práci) s kinezioložkou. Od té doby, co jsem k ní začala chodit (myslím, že to budou 3 roky), se mi postupně pomalu začalo měnit myšlení. No, ale teď, asi i tím, jak hodně čtu o věcech mezi nebem a zemí a mám čas o tom přemýšlet, se najednou mé myšlení posunulo úplně novým směrem. Všechny moje priority, na kterých jsem dosud stavěla své životní štěstí, tj. kariéra, úspěch, zázemí atd., se mi najednou sesypaly jak domeček z karet. Najednou jsem zjistila, že pro mě práce není až zase tak důležitá. Chci být v prostředí, kde se cítím dobře, a taky chci, aby moje práce měla alespoň nějaký smysl a trochu mě bavila, to ano (proto jsem věděla, že ze své práce musím odejít). Ale rozhodně už si nemyslím, že práce a kariéra je klíč ke spokojenému životu.

Věřím tomu, že všechno, co potřebuji ke štěstí je ve mě. Možná Vám to bude znít hloupě, ale já, když jsem tohle konečně pochopila, tak se mi hodně ulevilo. Už totiž vím, že lidi a situace kolem sebe nemůžu změnit ani ovlivnit. Jediné, co můžu změnit, je mé vnímání těchto situací a lidí. A když budu s ostatními jednat laskavě a bez postranních úmyslů, nemůžu prohrát. To je opravdu neuvěřitelný pocit, těžko se to popisuje. Najednou mám pocit, že létám a už se vůbec nebojím budoucnosti, ani toho, že něco nezvládnu, a už vůbec si nepřipouštím, že něco dělám špatně (jen se učím své lekce a dělám to, jak nejlépe dovedu). A zrovna minulý týden jsem si říkala, že jsem konečně pochopila lekci, kterou jsem se měla v mém současném zaměstnání naučit. A taky jsem si tak v duchu říkala, to je super, teď určitě přijde změna. Někam se posunu… ;-) No, a šlo to rychle :-)

Je to ale hodně zvláštní, ale já teď necítím vztek, nenávist nebo ublíženost. Jediné, co cítím je vděk za tu lekci, a, to Vás asi pobaví, je mi i trochu líto mého šéfa. Když jsem ho tam viděla, jak tu situaci nezvládá, jak neví, jak se mnou mluvit… skoro to i vypadalo, že se mě bojí. Říkala jsem si v duchu, já jsem tak strašně ráda, že mám tohle už za sebou a on chudák se v tom ještě bude dlouho plácat, kdyby jen na chvíli zapomněl na své ego, mohla jsem mu pomoct….

No, dost filozofování. Chtěla jsem Vám to jen napsat, protože jste měla velký podíl na mém procitnutí, zkrocení mých ukvapených plánů s výpovědí a na tom, že jsem si tu cennou lekci vychutnala až do dna. A nejen za to Vám moc děkuju.“

Autor: Mgr. Lucie Nápravová, Trustframe.cz