které zobecňují charakter a chování – většinou negativně – určité skupiny lidi. A tak, když muž potká ženu, většinou se tak nějak podvědomě začíná bránit proti „známým faktům“ o ženách, a nechce s tím mít nic společného.

Vážení pánové, stejně tak, jak vy nemáte rádi, když jste obecně pokládán za muže, kterému “jde jen o to“, ženám také nelichotí označení, že jsou všechny stejné. Jak kdysi kdesi kdosi moudře poznamenal, ‘skutečně pochopit ženu znamená vidět ji takovou, jaká skutečně je, ne takovou, za jakou je považována.’

A samozřejmě, tohle platí i na muže. Ale ačkoliv se každý snaží nepodléhat vlivu zobecňování informací o osobách opačného pohlaví, něco z toho, co jsme slyšeli nebo to vždycky brali jako samozřejmost, může mít značný efekt na to, jak interpretujeme nebo špatně chápeme chování toho druhého. I člověka, kterého nadevše milujeme.

Čtyři mýty o ženách, kterým muži /většinou/ věří:

  • Ženy nejsou nikdy spokojené.
  • Ženy chtějí mít muže pod kontrolou a obrat ho o svobodu.
  • Ženy jsou přecitlivělé a posedlé žárlivostí.
  • Ženy, které se zdají byt silné a soběstačné nepotřebují nikoho, aby se o ně staral.

Tomuhle a ještě dalším věcem jsou muži už ze zvyku schopni věřit. Ale jak to je doopravdy? Vezmeme si jeden příklad:

Tvrzení – Ženy chtějí muže kontrolovat a ovládat.

Fakt – Ženy chtějí přispívat, zlepšovat, být součástí.

Muži si neustále stěžují: „Ženy prostě chtějí, abychom byli poslušní a běhali za nimi jak pes“, nebo „Ženy prostě musí do všeho rejpat, dokud to neuděláme tak, jak chtějí“, nebo „Všechno musí být podle nich, jinak jsou naštvané“. A ženy právě tyhle tvrzení, jako že muže kontrolují a manipulují s nimi, nenávidí. A tak celá snaha vybudovat hezký, fungující vztah naráží na neustálé nedorozumění, které tohle tak ztěžují.

Co se stává – muž vidí ženu, která se snaží něco zařídit nebo něco naplánovat, vyřešit problém a její snaha je brána jako snaha mít vše pod kontrolou, celý jeho život. Pamatujte si, zájmem ženy obyčejně nebývá někoho kontrolovat. Většinou chce jen nabídnout co může, z pouhé lásky k partnerovi nebo vztahu, ať už je to ve formě organizace, návrhu, alternativ, atp. Pokud si muž tyhle její snahy vysvětlí jako pokus o dominanci a kontrolu jeho osoby, odmítá tak vlastně její lásku v jedné z mnoha podob, které je ona schopna nabídnout.

Ženy se chtějí cítit jako součást týmu, týmu dvou hráčů, kterým jde ve vztahu o totéž. Tohle je často jedna z největších potřeb ženy. Bohužel, ty často naráží na osobní potřeby muže. Konkrétně s potřebou některých mužů vystačit si sám. Je to jakoby muži věřili tomu, že přijmout od někoho radu nebo pomoc z nich dělá slabochy, že je to pro ně nedůstojné /samozřejmě, že tohle se netýká všech/. Takže muži pak nechápou, nebo nechtějí chápat nabízenou pomoc a obviňují partnerku z “míchaní se do cizích věcí“.

Panové, vězte, že většina z nás, žen, považuje za jedno ze svých životních poslání lásku, ne kontrolu. Pokud vás vidíme raněné, chceme to napravit. Když vidíme, že se trápíte s problémem, chceme vám pomoci najít řešení. Když vidíme, že se o sebe dostatečně nestaráte, nabízíme naši společnost a péči. Když vidíme, že vás něco tíží, chceme, abyste věděli, že v tom nejste sami. A proč to všechno děláme? Ne proto, že bychom vás chtěly kontrolovat, ale proto, že vás milujeme.