Někdy se člověk dostane do situace, kdy by mu přišly vhod různé dovednosti využitelné mezi lidmi, a ne o samotě. Naše existence závisí na spolupráci s druhými a koexistenci s lidmi v rodině, práci a na dalších místech, kde se s lidmi potkáváme. I když se vám nemusí zamlouvat sdílení vlastních těžkostí s druhými lidmi, právě na této schopnosti je skupinová terapie založená. Tentokrát vás seznámíme se základními prvky této psychoterapie, kde středobodem není samotný jedinec, ale jeho fungování s ostatními.

Mnoho jedinců s psychickými problémy má potíže ve vztazích s druhými lidmi, včetně pocitů osamělosti, opuštěnosti, odmítnutí a neschopnosti vytvořit smysluplné vztahy. Ačkoliv terapeut může pomoci vyřešit některé z těchto problémů, konečná zkouška spočívá v tom, nakolik bude osoba schopna použít postoje a reakce, kterým se naučila během terapie, ve vztazích v každodenním životě.
Chování nanečisto

Skupinová terapie umožňuje klientovi řešit problémy v přítomnosti druhých lidí, sledovat, jak ostatní lidé reagují na jejich chování, a vyzkoušet nové způsoby chování. Často se používá jako doplněk individuální psychoterapie.
Většinou se skupina skládá z malého počtu členů (6 – 12 lidí), kteří mají podobné problémy. Terapeut obvykle zůstává v pozadí, čímž umožňuje členům vyměňovat si zkušenosti, vzájemně komentovat svoje chování, hovořit o svých vlastních problémech a vyjadřovat se k problémům jiných.

Nejsem v tom sám!

Klientovi může pomoci už pouhé zjištění, že ostatní mají podobné, možná vážnější problémy. Může se učit tím, že sleduje chování jiných, zkoumat své postoje a reakce ve vztahu s různými lidmi, nejen s terapeutem. Skupiny jsou účinné zvláště tehdy, pokud poskytují účastníkům příležitost získat nové sociální dovednosti modelováním a procvičovat tyto dovednosti ve skupině.

 

Shrnutí

Samotné sdílení problémů má ozdravný a terapeutický efekt, který nevědomky využíváte při schůzce v kavárně s vaší kamarádkou. Nebo po telefonu, kdy si hodinu vykládáte o zažitém příkoří v práci či doma s partnerem. A právě sdílení s druhými je klíčové ve skupinových terapiích. I když se zprvu s ostatními neznáte, časem dojde díky upřímnosti a sounáležitosti všech ke sblížení a výsledky vaší společné práce pomůžou všem. A vlastně i psychoterapeut, mnohdy pozorující průběh sezení z povzdálí, se učí o lidském sdílení mnohé.

 

Autor: Lucie Nápravová Trustframe.cz