Všechno je čisté, úhledné, mrazivé. Mluví o smrti a jedné mladé holce. Jednoduchost a čistota prostředí je protipólem složitosti a zkaženosti charakterů, kteří jsou součástí této podivné hry. O lepším životě, o lepších milencích, o lepším postavení. Ale taky o smrti. A především o Lulu.

Scénář Davida Jařaba byl vytvořen na motivy dramatu Lulu – německého spisovatele (ale i třeba herce nebo řežiséra) Franka Wedekinda. V době svého vzniku (1895) byla hra přijita velmi kontroverzně a často byla taky zakazována. V současné době se naopak řadí ke klasice německého expresionismu.  Divadlo Komedie ji na repertoáru má od května 2010.

Lulu je dost pěkná. Chudá holka, co se učí chodit na podpatkách a co tak trochu využívá všech možností. Každej by ji chtěl. Zlatem ověšenej mafián, fotograf, co to myslí upřímně, i politik, co to zas tak upřímně nemyslí.  Lulu , lolitka, co mezi tyhle lidi vklouzla možná moc brzo. Trochu Femme fatale, trochu obět. Možná ani jedno z toho.

Tereza Voříšková s andělskou tváří a lehce nakřáplým hlasem dokáže své Lulu dát tu pravou dávku nevinnosti i vulgarity. Je koketní, znuděná, smutná, ale i hloupá a  přesto dovádí muže k šílenství. A nejen je. Diváka si podmaňuje svým charismatem a ačkoliv jí moc ani fandit nechcete, stejně doufáte, že se dokáže vymanit ze všech těch podivně nerovných vztahů, které ji táhnou dolů. Marně.

Muži, kteří se okolo téhle femme fatale točí fungují spíš jako kompars. Objevují se a mizí, společně s tím, jak vstupují a vystupují v životě Lulu. Každý má svůj mikro příběh  – ať už je to romantický fotograf (Martin Pechlát), zhejčkaný zlatomládežnický synek (Jiří Černý), osudová láska (Martin Finger), nebo světský „bratr“ (Stanislav Majer). Všichni herecky i typově zapadají do svých rolí.

Samotné představení pak umocňuje právě režie Davida Jařaba. Tomu se podařilo namixovat tíživou a depresivní atmosféru, osekanou až na kost. Nápomocná mu k tomu byla především hudba Ivana Achera a taky jednuduchá až strohá scéna – kvádr/pokoj, ve kterém se vše odehrává.

Ačkoliv Lulu není premiérou na českých jeviští, režisér přiznává, že by byl rád, kdyby tomu svým způsobem bylo. „Zaujal mě půdorys hry, skryté možnosti nového výkladu a tomu jsem samozřejmě přizpůsobil svou výraznou úpravu.“ Přiznává v krátkém rozhovoru na stránkách divadla Komedie. Beze sporu se mu to podařilo. Lulu je předčasně vyspělá, pokřivená loutka v rukou mocnějších. A taky výborné představení v Divadle Komedie.