Někdy ale musí improvizovat. Když to bylo nutné, zaskočila za modelku. Moderování miluje a zároveň nenávidí.

Lucie Šarešová se v PR zaměřuje především na české značky, které jsou podle ní skvělé.

Vysoce kvalitní. Akorát se čeští výrobci někdy podceňují, tolik si nevěří.

Tvoří a organizuje galavečery, konference, nebo třeba módní přehlídky. Dojednává prostory v médiích. Píše články, rozhovory. Za poslední čtyři roky spolupracovala s českými značkami jako jsou Jitka Kudláčková Jewels, Havlíkova přírodní apotéka, Klub Pánů z Ponožkovic, módní návrhářka Elisha, Kosmetika Capri, FITFAB Strong, vše pod značkou INSPIRALS. Velký úspěch sklidil projekt Naše české ruce, který představil širokou škálu a pestrost českých tvůrců a taktéž inovátorů z různých oborů. Navíc se dotkl ekologie a inspiroval studenty.

Spolupracujete pouze s českými značkami?

Původně to v plánu vlastně nebylo. Před čtyřmi roky jsem začala spolupracovat s úžasnou českou šperkařkou Jitkou Kudláčkovou a na to se pak nabalily další firmy. A všechny byly české. Nechci si tím ale zavírat spolupráci v rámci evropských a světových značek. Je pravda, že teď se mi naskytuje šance na spolupráci s jednou severskou značkou. Do každé spolupráce ale rozhodně nejdu. Značka se mi musí líbit.

Co přesně děláte?

PR. Ale nejen to. Vlastně vše, co s tím souvisí. Třeba i Instagram. Všichni víme, že dnes se hodně pozornosti věnuje sociálním sítím, internetovým médiím. Ale na druhou stranu se lidé chtějí stále osobně potkávat a vzít si do ruky lifestylový magazín plný barevných fotek a prostě si jen tak chvíli listovat. Tedy alespoň moje generace určitě. Proto zatím nevymřely Harper‘s Bazaar, Elle nebo česká Žena a život. Píši často rozhovory s majiteli firem a s tím souvisí třeba i focení. Tedy já nefotím, ale zařizuji vše okolo toho.

Velkou částí Vaší práce jsou eventy, je to tak?

Ano. Osobní propojení lidí je stále naštěstí žádané. Lidé chtějí vidět módní přehlídku naživo, nebo si vyzkoušet a osahat produkty a zjistit, zda jsou opravdu kvalitní. Chtějí sdílet, čerpat inspiraci a bavit se. A to je dobře. Nejvíce jsem to pocítila při pořádání eventu Naše české ruce, kde se propojilo více než 200 lidí. Ta energie a atmosféra byly nepopsatelné.

Naše české ruce, prozradíte nám o projektu více?

Ráda. Zatím proběhly tři ročníky. Ten poslední se povedl nejvíc. Šlo o propojení konference a galavečeru v jednu akci. Dnes už mohu prozradit, že akce to měly být původně dvě. Ale grant, o který bylo žádáno u starosty Prahy 1, byl přiklepnut pouze jedné akci. A tak mě napadlo spojit zdánlivě nespojitelné. Konferenci pro nejlepší technologické inovátory a vizionáře (pozvání přijal například Karel Janeček, Ivo Skřenek nebo Libor Malý) s večerní přehlídkou českých výrobců. Akce se nakonec opravdu konala pod záštitou Městské části Prahy 1 a z toho jsem měla velkou radost.

Co bylo cílem tohoto projektu?

Ukázat kvality a hodnoty naší země, lidské práce a schopnosti Čechů. Také apelovat na to, aby si lidé uvědomili sílu kořenů a bohatství, na nichž je naše kultura postavena. A v neposlední řadě inspirovat studenty. Během jednoho dne bylo propojeno 6 technologických firem, asi tak 50 studentů středních a vysokých škol, 6 vizionářů a 10 českých tvůrců a řemesel. Celou akci jsme organizovali jen ve dvou. Byl to fičák! Ale video z akce je takové klidné: www.naseceskeruce.cz.

Co je nedůležitější při přípravě každé akce?

Být v klidu. Nestresovat se. Vše si předem dobře naplánovat, ale zároveň mít plán B. A také umět improvizovat. To se stále učím. Jednou jsem třeba musela zaskočit na módní přehlídce za modelku, která na poslední chvíli nedorazila. Nejdůležitější podle mého je, správně se nacícit na klienta tak, aby vše mělo tu správnou atmosféru, která vystihuje esenci komunikované značky. A to mi jde naštěstí dobře.

Co máte nejraději a co naopak ráda na své práci nemáte?

Odpověď na oboje je paradoxně stejná: moderování. Na jedné straně z toho mám respekt a do poslední chvíle jsem nervózní. Ale jakmile se dostanu do role, je to skvělé a baví mě to. Scénář většinou připravuji sama a těšně před akcí si ho procházím se svými spoluúčinkujícími, hosty. To mě většinou zachrání, jsem si pak jistější.

Máte dvě děti, jak to stíháte?

Stíhám. Musím. Chci. Výchova (tedy v mém případě spíše Nevýchova) je pro mě důležitá. Kromě toho oba moji kluci hrají fotbal a když je potřeba, moderuji jejich turnaje. Zjistila jsem, že moderovat sportovní akce je mnohem snadnější. Hlavně když jde o děti. Je to daleko více spontánní, uvolněné, prostě plné emocí. A je tam sranda! Tedy když Vás netrefí míč do hlavy….

Nevýchova? Myslíte tím respektující komunikaci s dětmi formou dohod?

Ano, přesně tak. Zpočátku to bylo náročné. A řeknu Vám, dělat dohody s tříletým dítětem fakt není jednoduché. Ale dlouhodobě se mi to vyplatilo. Jsem za to moc ráda. Mým klukům je 10 a 6 a jsou skvělí. Obecně mě podobné projekty zajímají, třeba Rodič jako kouč. To je také skvělý přístup.

Ale i Vy jste kouč, že?

Ano. Ale spíše je to moje záliba. Baví mě psychologie a posouvání se vpřed. Hodně věcí, co jsem se při studiu Systemického koučinku naučila, spíše používám sama pro sebe. Jsem tak efektivnější. A když se zrovna chvíli nedaří, vím, jak se z toho vyhrabat, aby bylo zase fajn. Poslední rok to fajn je, takže mám z toho velkou radost. Přichází zajímavé příležitosti. Třeba další novým nápadem je projekt Na značky, který má takového ztřeštěného ducha, oproti mým projektům doposud. Někdy se cítím na 20 a asi mám potřebu to někde vyjádřit. Možná i proto mám Instagram @lucy.sares

Zpět ke koučinku. Co Vám nejvíce funguje? Chci teď ale slyšet něco praktického…

Je toho víc. Ale určitě je to pozitivní vnímání situací, které tak na první pohled nevypadají. Vděčnost za to, co už mám. Někdy si třeba i napíšu seznam toho, co se mi splnilo a poděkuji za to. A meditace, na tu nedám dopustit. Když pracuji s klienty v rámci koučinku, tohle patří mezi první věci, které je učím.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Udělám dětem svačiny a vypravím je do školy. Pak buď jedu na schůzky s klienty či médií. Nebo tvořím u počítače. Píšu, vymýšlím koncepty, připravuji media plány. 2 až 3 x týdně jdu hned ráno pravidelně do posilovny, to nastartuje skvěle celý den…. Ale v podstatě je každý můj den úplně jiný. Ještě večer předem mám plán, kde musím být a co je potřeba vyřídit. Ale pak se to tak flexibilně mění a můj den vypadá úplně jinak, než jsem si myslela. Večery trávím s rodinou, až na výjimky, kdy mám večerní akci. To si kluci musí poradit beze mě ☺.

Co je Vaším životním motem?

Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni Tobě. A také chci Inspirovat, možná proto www.inspirals.cz.